Abstrakt
Studie zkoumá základní prostředek vyjadřování kauzativnosti ve španělštině a v italštině, totiž konstrukce hacer / far + sloveso, jejich vzájemné korespondence a ekvivalenty v češtině. Jazykový materiál byl získán z paralelního korpusu Intercorp.
Analýza ukazuje, že studovaným konstrukcím odpovídá v češtině velmi pestrý obraz různých prostředků, jež lze shrnout do šesti základních typů. Mezi těmito typy dominuje sloveso jako syntetické vyjádření faktitivnosti a proměna syntaktických rolí (tyto typy představují ve španělsko-českém korpusu takřka 69 % všech ekvivalentů, v italsko-českém korpusu přes 71 %).
Ze vzájemného porovnání obou jazyků vyplývá, že italská konstrukce far + infinitiv je častější než španělská konstrukce hacer + infinitiv. Autoři předkládají hypotézu, že je to tím, že italská konstrukce vyjadřuje větší škálu významů, zahrnující vedle významů kauzativních též sémantické rysy permisivnosti, jež španělština vyjadřuje prostředky jinými.