Vznik teorie médií je spojený nejen s médii jako novým předmětem bádání, ale také novými postupy či formami teorické reflexe. Není náhodou, že se rané teorie a filosofie médií pohybují na hranici disciplín i vědy a umění – u autorů jako Waltera Benjamina, Marshalla McLuhana či Viléma Flussera; základní pojmy a metody pak vycházejí z velké části z „hybridních“ forem teorie v poststrukturalismu, historické epistemologii, psychoanalýze, kybernetice či kritické teorii. Současná otázka (kritické) teorie digitálních médií – která se vymezuje oproti „pozitivnímu“ popisu digitálních technologií a jejich účinků – navazuje na tuto linii teorie médií jako vždy zároveň otázky teorie a nových médií teorie.
Seminář se zaměří tři klíčové aspekty „mediálního“ zpochybnění teoretických tradic humanitních věd: 1. Jiné psaní – teorie a/jako literatura 2. Teorie jako (mediální) praxe 3. Myslící stroje – teorie jako technika
Cílem semináře je seznámení se základními argumenty diskuzí v těchto oblastech na pomezí teorie médií a literatury, umění a techniky a její vyhodnocení ve vztahu k současným otázkám reflexe (digitálních) médií.