Abstrakt
Dobré vztahy s blízkými lidmi jsou důležitým signálem přijatelné sociální adaptibility, která mnoha mladým bezdomovcům chybí. Obvyklou součástí jejich životních příběhů jsou problematické vztahy s nejbližšími lidmi, především s rodiči, a negativní zkušenosti z dětství.
Navzdory tomu dochází v mladé dospělosti k jejich zlepšení, zejména pokud se zhoršily až v adolescenci. Problematické bývají i partnerské vztahy mladých bezdomovců a jejich přístup k vlastním dětem, což může souviset jak s jejich negativní zkušeností z dětství, tak se změnou osobnosti danou déledobým užíváním drog a alkoholu.
Stabilizace a zlepšení těchto vztahů bývají spojeny s jejich resocializací a odchodem z ulice.