Podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu je nulitní každá mezistátní smlouva, jejíhož uzavření bylo dosaženo hrozbou síly nebo použitím síly za porušení zásad mezinárodního práva vyjádřených v Chartě OSN.
Následující článek analyzuje, jak toto pravidlo obsažené v čl. 52 Vídeňské úmluvy interpretovat ve vztahu k eventuální mírové smlouvě Ukrajiny s Ruskem, jíž by mohl skončit současný ozbrojený konflikt mezi těmito státy. Článek rozebírá tři různé právní výklady, jak se při uzavírání mírové smlouvy postavit k čl. 52 Vídeňské úmluvy. Zaprvé, čl. 52 Vídeňské úmluvy potažmo celá Vídeňská úmluva se na mírové smlouvy vůbec neuplatní.
Zadruhé, stát poškozený použitím síly se vzdá svého práva zpochybnit platnost mírové smlouvy. Zatřetí, mírová smlouva bude sice nulitní, avšak povinnosti státu-agresora v ní budou jednostranně platné a pro tento stát závazné. Článek obhajuje názor, že ani jeden z těchto výkladů nemá oporu v platném mezinárodním právu a podmínka vyplývající z čl. 52 Vídeňské úmluvy by měla být pro uzavření platné mírové smlouvy naplněna.
Článek poukazuje na skutkové okolnosti, na kterých musí mezinárodní společenství za tímto účelem trvat a které by mělo vynutit, aby se mírová smlouva nestala neplatným nástrojem vojenského diktátu agresora.