Sylabus
Konkrétní pořadí témat a zkoumaných povídek vzejde z diskuse na první lekci. Zkoumat budeme zejména následující okruhy témat: Jaký je vztah textu a světa, jak se navzájem ovlivňují? Odkud bere text svou autoritu, odkud čerpá platnost pro svá slova? Drží se „pravdy“, anebo ji naopak samostatně ustavuje? Jak text navazuje na tradici? Je tu nějaký rozdíl mezi užitím různých pramenů (biblických a antických, křesťanských a nekřesťanských)? Jak se má osobní či partikulární k obecnému? Co je příkladné a hodné následování – síla nebo křehkost, stálost nebo schopnost proměny? Lze poznat, k čemu text čtenáře nabádá? Má poznatelnou „agendu“, hlásá nějakou „morálku“? Jak se to vše rýmuje s naší představou o „středověku“?
Anotace
Mezi určující rysy starší výpravné literatury patří výrazná přítomnost exemplární funkce. Prakticky každý příběh může za vhodných podmínek působit příkladně, včetně různých na první pohled morálně nepřijatelných narativů (jako jsou třeba ty v Ovidiových Proměnách).
V tomto interpretačním semináři budeme prizmatem exemplarity zkoumat Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera – text, který reaguje na mnoho tradic evropské literatury (Ovidius, Vergilius, Jean de Meun, Dante, Boccaccio…), koherentně je rozvíjí a přitom zůstává uzavřen do různých konfigurací fragmentů; text, který je plodem a potomkem svého autora, zajišťuje mu nesmrtelnost a přitom se pošklebuje jeho impotenci; text, kde aktéři soupeří o nejlépe fungující příběh a přitom narážejí na selhání slov i hovořících úst.